"Není důležité co s námi život udělá, ale
co my uděláme se životem."
G. Uhlenbruck
Šestý příběh
27.8.2019 - Bližší informace o akci (3918 kB)
PRO POSLECH ČTENÉHO PŘÍBĚHU (audio nahrávky) STAČÍ KLIKNOUT NA: Bližší informace o akci.
Milá Jaruško,
chtěla bych Ti poděkovat za to, že jsi mi vstoupila do života a zásadně můj život ovlivnila.
Pamatuji si na to jak dnes. Bylo to někdy v roce 2013, kdy jsem se potýkala se silným syndromem vyhoření s těžkými depresemi. Dozvěděla jsem se o Tobě přes kamarádku. Nejprve jsem u Tebe byla na kartách. Dalas mi obrovskou naději, věděla jsem, že se z toho dostanu, že bude vše dobré. Navíc jsi mi jen tak mimoděk řekla, aniž bych se na cokoliv ptala, že vidíš problémy u tchána, máme se prý zaměřit na jeho prostatu. Tchánovi jsem o několik dnů zjistila karcinom prostaty, jen díky Tobě ještě nyní žije.
Já sama jsem pak začala navštěvovat Tvé večerní cesty a rodinné konstelace. Byla jsem i na kurzu ťukání- UPB. Moc mi to pomohlo. Tehdy jsem se zaměřila na jinou životní cestu, začala jsem používat autopatii, kterou jsi mi schválila a vrátila jsem se zpět k léčivým rostlinám. Naučilas mě sebelásce. Ještě pořád to nemám „zmáklé“ na 100%, ale je to 100 a 1 oproti mému předchozímu životu. Začala jsem se vnímat jako žena, ne jako robot.
Jednou jsi mi dělala nějakou předpověď dle numerologie a řeklas mi, že po 40. roku mého věku to bude „fičák“. Taky že byl. Život se mi obrátil o 180 stupňů. Lepším směrem samozřejmě. Zaměřila jsem se úplně na jiné aspekty života, na rodinu, přírodu a rostliny, radost ze života, lásku, na lidi atd. Díky Tvým rodinným konstelacím se narovnaly vztahy v rodině. Přečetla jsem spousty knih, o kterých jsem se dozvěděla buď od Tebe, nebo mi je přihrál život sám. Téměř vůbec se nebojím toho, čeho jsem se bála dříve, protože vím, že všechno je, tak jak má být. I když se mi přihodí něco negativního, má to později hlubší smysl. Občas sice musím vyzrát na svoje ego, ale to vidím jako úkol do dalšího života, na tom musím pracovat.
Pak to tak už nějak plynulo dál samo, věci ke mně přicházely samy- založila jsem bylinkovou zahradu, začala chovat včely, založila webové stránky o bylinkách, abych ty moudrosti mohla předávat dál, začala malovat obrazy atd.
Poslední můj výtvor je tahle kniha o bylinkách, kterou jsem teď vydala.
Většinou se mi již daří mít svůj život pevně v rukou, občas taky zaškobrtnu, ale vím, jak z toho ven. Život mě nesmírně baví.
Přestože teď na Bouzov jezdím jen sporadicky, opakovaně si na Tebe vzpomenu. Každý pobyt na Bouzově byl velice přínosný a cokoliv jsi řekla, mělo nějaký smysl. Vždy mi připadalo, že není náhoda, že tam jsem a že jsem měla slyšet, to co zrovna říkáš. Každé Tvoje slovo je perla. Občas tam jezdí i mé kamarádky, které mi něco přetlumočí a často se ke mně dostane i nějaká zásadní informace o něčem, co je pro můj život důležité. To byla například informace o programu Žena je láska od M.. M…, jejíž knížku mám a jsem v jejím internetovém kruhu. Velice pozitivně to ovlivňuje můj život. Původní informace ale byla od Tebe.
Děkuji, že směřuješ tolik lidí tím správným pozitivním směrem. Byla jsi i na počátku mé změny.
Jako poděkování Ti zasílám mou knihu, která by nebyla, kdybys na počátku nebyla Ty.
Jména osob jsou v příběhu pozměněna z důvodu ochrany jejich soukromí.
Milá Jaruško,
chtěla bych Ti poděkovat za to, že jsi mi vstoupila do života a zásadně můj život ovlivnila.
Pamatuji si na to jak dnes. Bylo to někdy v roce 2013, kdy jsem se potýkala se silným syndromem vyhoření s těžkými depresemi. Dozvěděla jsem se o Tobě přes kamarádku. Nejprve jsem u Tebe byla na kartách. Dalas mi obrovskou naději, věděla jsem, že se z toho dostanu, že bude vše dobré. Navíc jsi mi jen tak mimoděk řekla, aniž bych se na cokoliv ptala, že vidíš problémy u tchána, máme se prý zaměřit na jeho prostatu. Tchánovi jsem o několik dnů zjistila karcinom prostaty, jen díky Tobě ještě nyní žije.
Já sama jsem pak začala navštěvovat Tvé večerní cesty a rodinné konstelace. Byla jsem i na kurzu ťukání- UPB. Moc mi to pomohlo. Tehdy jsem se zaměřila na jinou životní cestu, začala jsem používat autopatii, kterou jsi mi schválila a vrátila jsem se zpět k léčivým rostlinám. Naučilas mě sebelásce. Ještě pořád to nemám „zmáklé“ na 100%, ale je to 100 a 1 oproti mému předchozímu životu. Začala jsem se vnímat jako žena, ne jako robot.
Jednou jsi mi dělala nějakou předpověď dle numerologie a řeklas mi, že po 40. roku mého věku to bude „fičák“. Taky že byl. Život se mi obrátil o 180 stupňů. Lepším směrem samozřejmě. Zaměřila jsem se úplně na jiné aspekty života, na rodinu, přírodu a rostliny, radost ze života, lásku, na lidi atd. Díky Tvým rodinným konstelacím se narovnaly vztahy v rodině. Přečetla jsem spousty knih, o kterých jsem se dozvěděla buď od Tebe, nebo mi je přihrál život sám. Téměř vůbec se nebojím toho, čeho jsem se bála dříve, protože vím, že všechno je, tak jak má být. I když se mi přihodí něco negativního, má to později hlubší smysl. Občas sice musím vyzrát na svoje ego, ale to vidím jako úkol do dalšího života, na tom musím pracovat.
Pak to tak už nějak plynulo dál samo, věci ke mně přicházely samy- založila jsem bylinkovou zahradu, začala chovat včely, založila webové stránky o bylinkách, abych ty moudrosti mohla předávat dál, začala malovat obrazy atd.
Poslední můj výtvor je tahle kniha o bylinkách, kterou jsem teď vydala.
Většinou se mi již daří mít svůj život pevně v rukou, občas taky zaškobrtnu, ale vím, jak z toho ven. Život mě nesmírně baví.
Přestože teď na Bouzov jezdím jen sporadicky, opakovaně si na Tebe vzpomenu. Každý pobyt na Bouzově byl velice přínosný a cokoliv jsi řekla, mělo nějaký smysl. Vždy mi připadalo, že není náhoda, že tam jsem a že jsem měla slyšet, to co zrovna říkáš. Každé Tvoje slovo je perla. Občas tam jezdí i mé kamarádky, které mi něco přetlumočí a často se ke mně dostane i nějaká zásadní informace o něčem, co je pro můj život důležité. To byla například informace o programu Žena je láska od M.. M…, jejíž knížku mám a jsem v jejím internetovém kruhu. Velice pozitivně to ovlivňuje můj život. Původní informace ale byla od Tebe.
Děkuji, že směřuješ tolik lidí tím správným pozitivním směrem. Byla jsi i na počátku mé změny.
Jako poděkování Ti zasílám mou knihu, která by nebyla, kdybys na počátku nebyla Ty.
Jména osob jsou v příběhu pozměněna z důvodu ochrany jejich soukromí.
Pátý příběh
11.3.2019 - Bližší informace o akci (7368 kB)
PRO POSLECH ČTENÉHO PŘÍBĚHU (audio nahrávky) STAČÍ KLIKNOUT NA: Bližší informace o akci.
Andílku Jaruško,
Od té doby, co jezdím k tobě na Bouzov, se mi změnil život od základu. Když jsem poprvé přijela na večerní cestu, nemohla jsem spát a myslela jsem si, že když se mi vyřeší spánek, tak bude už úplně všechno v pohodě. Jenže se za tím schovávalo tolik dalšího, že by z toho byla kniha a ne dopis. Vím, že jsi chtěla, abychom tento dopis napsali hlavně pro sebe, k posílení vděčnosti v nás, k přiložení na ohýnek, ale chtěla bych tímto psaním hlavně poděkovat tobě, protože bez tebe by se u mě neděly takové zázraky.
Vím, že nemáš ráda dlouhé složité věci, tak se to pokusím napsat co nejstručněji a nejjasněji, i když to bude výzva, protože se „stručně a jasně“ teprve učím a taky mám hodně o čem psát – změnilo se u mě vážně snad úplně všechno.
V září 2013 jsem se poprvé setkala s Tebou. To, co jsem na Bouzov přijela původně řešit, spánek – respektive nespánek, se postupně vyřešilo krásně. Dnes každý večer usínám, spím celou noc. Navíc mě téměř přešly paralýzy, takové zvláštní stavy mezi spánkem a bděním, kdy se člověk nemůže úplně probudit, přestože chce a je v tom stavu uvězněný. A když už je mám, tak výjimečně, hodně slabé a nic si z toho nedělám. Dokonce se každý večer těším na to až si lehnu do postele a budu usínat a odpočívat, to pro mě dřív bylo úplně nepředstavitelné. Děkuju za spánek. Děkuju i sobě. Děkuju tobě.
Obrovsky se mi posunulo zdravíčko, vlastně jsem si nedávno uvědomila, že jsem celý rok zdravá, ani jednou si nevzpomínám, že bych musela ležet v posteli a léčit se. To je pro mě velký zázrak. Mívala jsem každý měsíc antibiotika a málem jsem si nechala vzít krční mandle. Celkově necítím na těle žádné bolesti, nevnímám žádné zdravotní problémy, ani ženské, ani se zády ani nic jiného, co jsem dřív mívala. I ty velké strachy o zdraví jsem z velké části překonala. Co se týče psychického těla, tam se vyléčily deprese a úzkosti. Děkuji za zdraví. Děkuji. Děkuji.
Vztah s tatínkem, se kterým jsem žádný vztah dřív vůbec neměla, se posunul asi tak o milion procent. Povídáme si, objímáme se, dokonce mě podržel před státnicemi. Mám pocit, že pokud jsem mu už neodpustila úplně, tak téměř úplně ano. A to jsem na něj mívala velkou zlost. S maminkou se vztah taky obrovsky posunul, i když je pro mě mnohem těžší odpustit jí než tátovi, tak smíření je tam veliké. A je to čím dál lepší a lepší. Celkově je vztah lepší a hloubější se všemi členy rodiny, i se ségrou a bráchou. A posunul se nejen vztah já-oni, ale i vztahy oni mezi sebou. Navíc se všichni v rodině mají mnohem lépe, i oni jsou šťastnější, daří se jim lépe, rádi spolu všichni trávíme čas. Jeli jsme spolu všichni na výlet do Londýna, no dřív by to bylo nepředstavitelné, teď to ale dopadlo krásně, všichni jsme si to moc užili. V létě jsme se scházeli skoro každý víkend na grilovačky a rodiče mi nedávno říkali, jaká jsem úplně jiná, jak jsem se obrovsky změnila, že jsem moc fajn, vtipná, že mě mají rádi okolo sebe. Tohle všechno, týkající se rodiny, je zázrak. Děkuji, děkuji, děkuji.
Vztah s Přemčou se vyloženě dostal úplně na jinou úroveň. I on jezdí pravidelně celý tento rok na cesty, takže se to posouvá krásně z obou stran. Mám pocit, že je náš vztah pevný, že si navzájem vážíme jeden druhého a jsme jeden za druhého vděční. Připadám si na něm méně závislá a dávám si pozor, abych ho nemanipulovala. Jsme spolu moc šťastní. V srpnu 2019 budeme mít svatbu. Je to můj anděl. Děkuju za něho a za ten krásnej vztah, co spolu máme a za to, že jsme oba ochotní na něm dál pracovat.
Škola a práce, moje velké téma. Škola, ta se mi podařila úspěšně dokončit. Dokázala jsem napsat bakalářku, to pro mě byla obrovská výzva a já to zvládla. I státnice se mi podařily zvládnout relativně s klidem, na to, jak to zatím mám. Hodně strachu se mi podařilo s tvojí pomocí překonat. Potom jsem začala studovat magistra a zvládla jsem se rozhodnout a ukončit tuhle školu relativně brzy, asi po čtyřech týdnech, místo toho, abych se tam trápila, strachovala, stresovala a tím si ubližovala, třeba rok nebo i dýl. Za to jsem taky moc vděčná. Nastoupila jsem do práce k Přemčovi do firmy a jsem schopná každý den do té práce jet a pracovat. Většinu času mě to v práci baví. Práce a hledání práce pro mě bývalo spojené s obrovským strachem, že na to nemám, že nejsem dost dobrá, že to nezvládnu a tak dále, vlastně jsem si nedokázala ani představit, že nějakou práci kdy mít budu a teď jsem to měla úplně takové jednoduché a přirozené. Byla jsem překvapená, že to tak může jít. Je to velká úleva. Děkuju.
Hojnost se ke mně dostává ze všech stran, jak lásky, tak peněz. Strach z budoucnosti se hodně minimalizoval. Děkuju.
Dřív jsem se nechtěla učit, měla jsem k tomu takový zvláštní přístup, zase tam byl strach a přesvědčení už dopředu, že se to nezvládnu naučit, ať už se jednalo o cokoliv. Stejně jsem se sice učila hodně a pořád, ale stálo mě to velkou spoustu energie a přemáhání. Obzvláště teď poslední dobou začínám registrovat, že mi učení jde s čím dál větší lehkostí. Děkuju za to.
Celkově se cítím krásně, mám ráda život, je to nádherný pocit. Mám nástroje, kterými si můžu pomoci, když je nejhůř. Rozloučila jsem se s depresemi a těmi velkými úzkostmi. Neovladatelné záchvaty vzteku už jsou také pryč. Zamýšlím se nad lidmi a situacemi i z jiných pohledů. Předala jsi mi tolik moudrosti. To, že si vybíráme rodiče, že náhody neexistují, že vše je tak jak má být, že těžká období jsou naše lekce a my se z nich máme poučit, že když nás někdo sere, tak nám něco zrcadlí a spoustu dalších informací. Děkuju, že vím, že mám strážného anděla, se kterým můžu komunikovat. Nevím, kde jinde bych se tohle všechno naučila a dozvěděla tak, aby to mohlo sjet do srdce.
Od našeho prvního setkání se toho u mě změnilo obrovsky hodně, v září 2013 byla moje cesta kamenitá, plná trápení, smutku, strachu a bolesti, všechno krásné o čem jsem právě psala, bylo úplně naopak než teď. Byla jsem na dně a ty jsi mi pomohla se z něj pořádně odrazit. Dnes už je to nádherná cesta, na které převládá láska a radost. Stále se sice odkrývají nové věci, na kterých chci pracovat, ale vím, že díky tobě můžu, že vyřešit jde všechno a že zázraky se dějí. Jsem toho živým důkazem. Děkuju za to a děkuju, že mám tu čest se s tebou setkávat a že mě vedeš.
S láskou Valinka
Jména osob jsou v příběhu pozměněna z důvodu ochrany jejich soukromí.
Andílku Jaruško,
Od té doby, co jezdím k tobě na Bouzov, se mi změnil život od základu. Když jsem poprvé přijela na večerní cestu, nemohla jsem spát a myslela jsem si, že když se mi vyřeší spánek, tak bude už úplně všechno v pohodě. Jenže se za tím schovávalo tolik dalšího, že by z toho byla kniha a ne dopis. Vím, že jsi chtěla, abychom tento dopis napsali hlavně pro sebe, k posílení vděčnosti v nás, k přiložení na ohýnek, ale chtěla bych tímto psaním hlavně poděkovat tobě, protože bez tebe by se u mě neděly takové zázraky.
Vím, že nemáš ráda dlouhé složité věci, tak se to pokusím napsat co nejstručněji a nejjasněji, i když to bude výzva, protože se „stručně a jasně“ teprve učím a taky mám hodně o čem psát – změnilo se u mě vážně snad úplně všechno.
V září 2013 jsem se poprvé setkala s Tebou. To, co jsem na Bouzov přijela původně řešit, spánek – respektive nespánek, se postupně vyřešilo krásně. Dnes každý večer usínám, spím celou noc. Navíc mě téměř přešly paralýzy, takové zvláštní stavy mezi spánkem a bděním, kdy se člověk nemůže úplně probudit, přestože chce a je v tom stavu uvězněný. A když už je mám, tak výjimečně, hodně slabé a nic si z toho nedělám. Dokonce se každý večer těším na to až si lehnu do postele a budu usínat a odpočívat, to pro mě dřív bylo úplně nepředstavitelné. Děkuju za spánek. Děkuju i sobě. Děkuju tobě.
Obrovsky se mi posunulo zdravíčko, vlastně jsem si nedávno uvědomila, že jsem celý rok zdravá, ani jednou si nevzpomínám, že bych musela ležet v posteli a léčit se. To je pro mě velký zázrak. Mívala jsem každý měsíc antibiotika a málem jsem si nechala vzít krční mandle. Celkově necítím na těle žádné bolesti, nevnímám žádné zdravotní problémy, ani ženské, ani se zády ani nic jiného, co jsem dřív mívala. I ty velké strachy o zdraví jsem z velké části překonala. Co se týče psychického těla, tam se vyléčily deprese a úzkosti. Děkuji za zdraví. Děkuji. Děkuji.
Vztah s tatínkem, se kterým jsem žádný vztah dřív vůbec neměla, se posunul asi tak o milion procent. Povídáme si, objímáme se, dokonce mě podržel před státnicemi. Mám pocit, že pokud jsem mu už neodpustila úplně, tak téměř úplně ano. A to jsem na něj mívala velkou zlost. S maminkou se vztah taky obrovsky posunul, i když je pro mě mnohem těžší odpustit jí než tátovi, tak smíření je tam veliké. A je to čím dál lepší a lepší. Celkově je vztah lepší a hloubější se všemi členy rodiny, i se ségrou a bráchou. A posunul se nejen vztah já-oni, ale i vztahy oni mezi sebou. Navíc se všichni v rodině mají mnohem lépe, i oni jsou šťastnější, daří se jim lépe, rádi spolu všichni trávíme čas. Jeli jsme spolu všichni na výlet do Londýna, no dřív by to bylo nepředstavitelné, teď to ale dopadlo krásně, všichni jsme si to moc užili. V létě jsme se scházeli skoro každý víkend na grilovačky a rodiče mi nedávno říkali, jaká jsem úplně jiná, jak jsem se obrovsky změnila, že jsem moc fajn, vtipná, že mě mají rádi okolo sebe. Tohle všechno, týkající se rodiny, je zázrak. Děkuji, děkuji, děkuji.
Vztah s Přemčou se vyloženě dostal úplně na jinou úroveň. I on jezdí pravidelně celý tento rok na cesty, takže se to posouvá krásně z obou stran. Mám pocit, že je náš vztah pevný, že si navzájem vážíme jeden druhého a jsme jeden za druhého vděční. Připadám si na něm méně závislá a dávám si pozor, abych ho nemanipulovala. Jsme spolu moc šťastní. V srpnu 2019 budeme mít svatbu. Je to můj anděl. Děkuju za něho a za ten krásnej vztah, co spolu máme a za to, že jsme oba ochotní na něm dál pracovat.
Škola a práce, moje velké téma. Škola, ta se mi podařila úspěšně dokončit. Dokázala jsem napsat bakalářku, to pro mě byla obrovská výzva a já to zvládla. I státnice se mi podařily zvládnout relativně s klidem, na to, jak to zatím mám. Hodně strachu se mi podařilo s tvojí pomocí překonat. Potom jsem začala studovat magistra a zvládla jsem se rozhodnout a ukončit tuhle školu relativně brzy, asi po čtyřech týdnech, místo toho, abych se tam trápila, strachovala, stresovala a tím si ubližovala, třeba rok nebo i dýl. Za to jsem taky moc vděčná. Nastoupila jsem do práce k Přemčovi do firmy a jsem schopná každý den do té práce jet a pracovat. Většinu času mě to v práci baví. Práce a hledání práce pro mě bývalo spojené s obrovským strachem, že na to nemám, že nejsem dost dobrá, že to nezvládnu a tak dále, vlastně jsem si nedokázala ani představit, že nějakou práci kdy mít budu a teď jsem to měla úplně takové jednoduché a přirozené. Byla jsem překvapená, že to tak může jít. Je to velká úleva. Děkuju.
Hojnost se ke mně dostává ze všech stran, jak lásky, tak peněz. Strach z budoucnosti se hodně minimalizoval. Děkuju.
Dřív jsem se nechtěla učit, měla jsem k tomu takový zvláštní přístup, zase tam byl strach a přesvědčení už dopředu, že se to nezvládnu naučit, ať už se jednalo o cokoliv. Stejně jsem se sice učila hodně a pořád, ale stálo mě to velkou spoustu energie a přemáhání. Obzvláště teď poslední dobou začínám registrovat, že mi učení jde s čím dál větší lehkostí. Děkuju za to.
Celkově se cítím krásně, mám ráda život, je to nádherný pocit. Mám nástroje, kterými si můžu pomoci, když je nejhůř. Rozloučila jsem se s depresemi a těmi velkými úzkostmi. Neovladatelné záchvaty vzteku už jsou také pryč. Zamýšlím se nad lidmi a situacemi i z jiných pohledů. Předala jsi mi tolik moudrosti. To, že si vybíráme rodiče, že náhody neexistují, že vše je tak jak má být, že těžká období jsou naše lekce a my se z nich máme poučit, že když nás někdo sere, tak nám něco zrcadlí a spoustu dalších informací. Děkuju, že vím, že mám strážného anděla, se kterým můžu komunikovat. Nevím, kde jinde bych se tohle všechno naučila a dozvěděla tak, aby to mohlo sjet do srdce.
Od našeho prvního setkání se toho u mě změnilo obrovsky hodně, v září 2013 byla moje cesta kamenitá, plná trápení, smutku, strachu a bolesti, všechno krásné o čem jsem právě psala, bylo úplně naopak než teď. Byla jsem na dně a ty jsi mi pomohla se z něj pořádně odrazit. Dnes už je to nádherná cesta, na které převládá láska a radost. Stále se sice odkrývají nové věci, na kterých chci pracovat, ale vím, že díky tobě můžu, že vyřešit jde všechno a že zázraky se dějí. Jsem toho živým důkazem. Děkuju za to a děkuju, že mám tu čest se s tebou setkávat a že mě vedeš.
S láskou Valinka
Jména osob jsou v příběhu pozměněna z důvodu ochrany jejich soukromí.
Čtvrtý příběh
14.2.2019 - Bližší informace o akci (3443 kB)
PRO POSLECH ČTENÉHO PŘÍBĚHU (audio nahrávky) STAČÍ KLIKNOUT NA: Bližší informace o akci.
Ahoj Jaruško,
ráda bych se podělila o to krásné, co mě potkalo na mé cestě od té doby, co jezdím na magický Bouzov za Tebou.
Jako poděkování a vděčnost za život, lásku, rodinu, tuto nádhernou planetu a za Tebe Jaruško a všechny další pozemské anděly, kteří nás učí lásce, sebepoznání a přinášejí světlo do našich životů.
Také jsem vděčná za Boha, strážné anděly, archanděly a všechny ostatní, kteří nám pomáhají na naší cestě.
Nejdůležitější pro mě je to, že jsem se probudila z nevědomí, že si začínám uvědomovat sama sebe a odpuštění si.
Byla jsem klasický příklad nešťastné, nevědomé ženy. Vinila jsem se za své neúspěchy a hlavně za to, že jsem dceři dala takového otce, který se jí otcem nikdy nestal. Neuměl to. Nepoznala lásku otce. První manželství se rozpadlo po 4 letech.
Byla jsem nešťastná v práci a také jsem byla nešťastná a zoufalá ze svého druhého manželství.
Měla jsem silný pocit, že potřebuji pomoc a té se mi dostalo od Tebe, Jaruško. Před čtyřmi lety mě k Tobě přivedla má kamarádka Janička a začaly se dít věci :)
Jako první jsem našla novou práci, kde jsem dosud a stále za ni děkuji. V předchozí práci jsem byla na pokraji zhroucení a tuto jsem dostala z nebe :)
Odpustila jsem si, přestala jsem se vinit za otce, kterého jsem dceři dala a za vše co musela snášet v mém druhém, nezdravém manželství. Byla to ohromná úleva. Bez odpuštění sama sobě bych se neposunula dál. Také jsi mě naučila, že my sami si rodiče vybíráme a že vina neexistuje, pouze zodpovědnost.
Dokázala jsem odejít z nezdravého vztahu a po 17-ti letech se rozvést. Teď už vím, že bych nedopadla dobře, pokud bych to neudělala. Za to patří můj velký dík a vděčnost všem, kteří mně pomohli to dokázat - Tobě Jaruško, své dceři a celé rodině, mé kamarádce Janičce, andělům a Bohu.
Z mé dcery je úžasná žena, která neuvěřitelně duchovně roste. Potkala úžasného muže, nyní již manžela, s kterým rostou společně, jsou spolu šťastni a jejich láska a to jak na sobě pracují, pozitivně ovlivňuje i jejich okolí :)
Pozoruji také pozitivní změny u svých rodičů, cítím jejich větší spokojenost :)
Vím, že mě čeká ještě hodně práce na sebelásce, hojnosti, nalezení vnitřní síly a mého životního úkolu, ale úžasné věci se již dějí a věřím, že se budou dít i nadále :)
Za to patří můj velký dík Tobě, Jaruško a obdiv k Tvé síle a úžasné neúnavné pomoci, kterou dáváš všem, kteří si o ni řeknou a chtějí se svým životem něco udělat.
Velké poděkování patří také naší milé Danušce a její obětavé práci.
Přeji Ti, Jaruško krásný nový rok, hodně síly a energie pro Tvou krásnou, ale jistě namáhavou práci a hodně štěstí, úspěchů a spokojenosti Tobě a celé Tvé rodině.
S pokorou a úctou
Pavla
Jména osob jsou v příběhu pozměněna z důvodu ochrany jejich soukromí.
Ahoj Jaruško,
ráda bych se podělila o to krásné, co mě potkalo na mé cestě od té doby, co jezdím na magický Bouzov za Tebou.
Jako poděkování a vděčnost za život, lásku, rodinu, tuto nádhernou planetu a za Tebe Jaruško a všechny další pozemské anděly, kteří nás učí lásce, sebepoznání a přinášejí světlo do našich životů.
Také jsem vděčná za Boha, strážné anděly, archanděly a všechny ostatní, kteří nám pomáhají na naší cestě.
Nejdůležitější pro mě je to, že jsem se probudila z nevědomí, že si začínám uvědomovat sama sebe a odpuštění si.
Byla jsem klasický příklad nešťastné, nevědomé ženy. Vinila jsem se za své neúspěchy a hlavně za to, že jsem dceři dala takového otce, který se jí otcem nikdy nestal. Neuměl to. Nepoznala lásku otce. První manželství se rozpadlo po 4 letech.
Byla jsem nešťastná v práci a také jsem byla nešťastná a zoufalá ze svého druhého manželství.
Měla jsem silný pocit, že potřebuji pomoc a té se mi dostalo od Tebe, Jaruško. Před čtyřmi lety mě k Tobě přivedla má kamarádka Janička a začaly se dít věci :)
Jako první jsem našla novou práci, kde jsem dosud a stále za ni děkuji. V předchozí práci jsem byla na pokraji zhroucení a tuto jsem dostala z nebe :)
Odpustila jsem si, přestala jsem se vinit za otce, kterého jsem dceři dala a za vše co musela snášet v mém druhém, nezdravém manželství. Byla to ohromná úleva. Bez odpuštění sama sobě bych se neposunula dál. Také jsi mě naučila, že my sami si rodiče vybíráme a že vina neexistuje, pouze zodpovědnost.
Dokázala jsem odejít z nezdravého vztahu a po 17-ti letech se rozvést. Teď už vím, že bych nedopadla dobře, pokud bych to neudělala. Za to patří můj velký dík a vděčnost všem, kteří mně pomohli to dokázat - Tobě Jaruško, své dceři a celé rodině, mé kamarádce Janičce, andělům a Bohu.
Z mé dcery je úžasná žena, která neuvěřitelně duchovně roste. Potkala úžasného muže, nyní již manžela, s kterým rostou společně, jsou spolu šťastni a jejich láska a to jak na sobě pracují, pozitivně ovlivňuje i jejich okolí :)
Pozoruji také pozitivní změny u svých rodičů, cítím jejich větší spokojenost :)
Vím, že mě čeká ještě hodně práce na sebelásce, hojnosti, nalezení vnitřní síly a mého životního úkolu, ale úžasné věci se již dějí a věřím, že se budou dít i nadále :)
Za to patří můj velký dík Tobě, Jaruško a obdiv k Tvé síle a úžasné neúnavné pomoci, kterou dáváš všem, kteří si o ni řeknou a chtějí se svým životem něco udělat.
Velké poděkování patří také naší milé Danušce a její obětavé práci.
Přeji Ti, Jaruško krásný nový rok, hodně síly a energie pro Tvou krásnou, ale jistě namáhavou práci a hodně štěstí, úspěchů a spokojenosti Tobě a celé Tvé rodině.
S pokorou a úctou
Pavla
Jména osob jsou v příběhu pozměněna z důvodu ochrany jejich soukromí.
Třetí příběh
3.2.2019Závodník na travních lyžích
Výsledky:
14x titul Mistra světa
9x celkový vítěz Světového poháru
73 vítězství ve Světovém poháru
Drahá Jaruško,
dovol mi, ze srdce Ti poděkovat za Tvoje provázení mým životem a moji závodní kariérou od roku 2003, kdy jsme se poznali.
Nemohu zapomenout na Tvou starostlivost a doslova mateřský přístup ke mně při tvých výkladech karet, po kterých si nevybavuji, že by ses někdy zmýlila.
Tvé rady a energie pomohly k dosažení mých úspěchů nejen ve sportu.
Mnohokrát jsi mi pomohla vyléčit moje zdraví po úrazech duchovní cestou nevyjímaje zranění a bolesti na duši.
Díky Tobě jsem pochopil mnoho věcí a souvislostí v životě.
DĚKUJI Ti za pomoc a obohacení mého života.
Tvůj Jarda
Jména osob jsou v příběhu pozměněna z důvodu ochrany jejich soukromí.
Druhý příběh.
11.12.2018 - Bližší informace o akci (6988 kB)
PRO POSLECH ČTENÉHO PŘÍBĚHU (audio nahrávky) STAČÍ KLIKNOUT NA: Bližší informace o akci.
Milá Jaruško,
už nějakou dobu se ti chystám poděkovat a podělit se s tebou o změny, které mi do života přinesly Večerní cesty a semináře na Bouzově.
Když jsem se zamyslela nad tím, kdy jsem začala jezdit na Večerní cesty,
nechtělo se mi věřit, že je to jen něco málo přes rok - loni na jaře.
Když to shrnu, za tu dobu se mi výrazně zlepšily vztahy v rodině, s partnerem,
těším se dobrému zdraví, koupili jsme náš vysněný dům, který rekonstruujeme,
a žijeme v hojnosti - finanční nejistota už nás netrápí. Největší dar je pro nás ovšem narození našeho syna Matyáška.
Je to až k nevíře, co vše se za tak krátký čas změnilo k lepšímu.
Když jsem byla malé miminko, dala mě má biologická máma k adopci.
Od dětství žiji se svými adoptivními rodiči, které jsem vždy považovala za své jediné rodiče. Osvojili si mne v jejich 36 letech, když už byli přesvědčeni, že vlastní děti mít nemohou.
Asi v mých čtyřech letech táta onemocněl a po několika operacích páteře zůstal v invalidním důchodu. Máma pracovala jako dělnice v čistírně a prádelně.
Až nyní si vybavuji některé vzpomínky z dětství, které jsem úplně zapomněla, prakticky jsem si nepamatovala téměř nic do svých deseti let, jen zprostředkovaně.
Všechny mé zážitky z dětství a důležité okamžiky, ať už to byly narozeniny, prázdniny, taneční, koncerty na flétnu, prostě všechny nevšední události, byly vždy poznamenané tím, že táta pil a byl závislý na opiátech. Období, kdy pil a bral léky se střídaly s kratšími obdobími, kdy se snažil přestat a dát dohromady... Několikrát se předávkoval léky a málem zemřel.
Asi v sedmnácti letech, jsem si potvrdila to, co už jsem delší dobu tušila, že jsem adoptovaná. Bylo to období, kdy jsem si připadala hrozně ublížená tím, že mě mí vlastní rodiče nechtěli a můj adoptivní táta mi ubližuje svým pitím a polykáním tablet a moje adoptivní máma ho nedokáže opustit a ochránit mě.
V té době jsem se také rozhodla, že už takhle žít nebudu a že pokud moje máma nedokáže tátu opustit, udělám to sama a do maturity jsem využívala každé příležitosti nebýt doma a ihned po maturitě se odstěhovala do Olomouce.
Mezitím jsem i vyhledala svou biologickou mámu, která žije s mojí nevlastní sestrou u Opavy. Zjistila jsem, že otěhotněla po krátkém vztahu s řidičem kamionu ze Slovenska, který po čtrnácti dnech chození zmizel zpátky na Slovensko. Jediné co o něm vím je, že jsem po něm vysoká a že se jmenoval Martinl. Máma Růženka si mě nenechala, protože její otec to zakázal (bylo jí v té době 26 let). Když si to rozmysleli, protože je lidé z okolí za to odsoudili a Růženka si našla nového partnera, se kterým má mou nevlastní sestru Mariku, která je o rok a půl mladší, bylo prý už pozdě.
S Růženkou jsem se setkala dvakrát, udržujeme jen zdvořilý kontakt.
Hned po maturitě jsem se odstěhovala za studiem do Olomouce. Studium jsem po jednom semestru vzdala a rozhodla se pracovat ve finančním poradenství. Koupila jsem si koně, což byl můj sen, nasekala spoustu nesmyslných dluhů a pracovala od rána do večera, abych se uživila a mohla splácet. Měla jsem práci, dvě brigády a stále jsem s penězi nevycházela. Domů za rodiči jsem jezdila co nejméně, rodiče neměli o mých dluzích ani ponětí. Několikrát jsem se pokoušela znovu dostudovat vysokou školu na různých oborech. Kouřila jsem skoro krabičku cigaret denně a prolívala se kávou, skoro nejedla.
Bylo to období několika let plných bolesti, trápení a neštěstí, neustálých neúspěšných pokusů všechno nějak zachránit a překonat. Někdy mi i docházely síly
a chtěla jsem to vzdát.
Asi po roce, co jsem byla v Olomouci, jsem se seznámila s Matějem, se kterým jsme spolu už téměř deset let a máme spolu Matyáška. Za tu dobu jsme oba urazili kus cesty. Změnili jsme několikrát práci, přestěhovali se, pořídili si dalšího psa...
Ještě loni, jsem chtěla náš vztah ukončit, jako už mnohokrát předtím. Rozhodla jsem se odcestovat na stáž do zahraničí a vytvořit si určitý odstup od našeho vztahu. Teď už vím, že jsem jen utíkala sama před sebou. Než jsem to stihla uskutečnit, otěhotněla jsem.
V těhotenství jsem absolvovala oba semináře UPB. Ťukání bylo pro mě v těhotenství velká pomoc. Teď se k němu pomalu vracím. Je to taková instantní úleva v každé situaci, kdy můj emocionální kompas hlásí nějakou poruchu.
Večerní cesty a UPB byly pro mě v těhotenství nesmírně důležité. S blížícím se narozením Matyáška jsem si uvědomovala své vlastní prožitky z raného dětství
a vše bylo velmi intenzivní. Jsem si jistá tím, že hlavně díky tvé pomoci a práci na sobě proběhl porod hladce a Maatyášek je zdravé, veselé miminko.
Když to dnes píšu, připadá mi to, kde jsem byla a kde jsem dnes jako zázrak. Dnes už jsem mnohé pochopila a hlavně to, že chci a potřebuji na sobě neustále pracovat.
Na prvních Večerních cestách jsem si mohla oči vyplakat, otevíraly se bolavé rány, léčily se vztahy s otcem, matkou, staré a nepotřebné programy...
Na vánoční večerní cestu dorazila i moje maminka a i můj táta na sobě začal trochu pracovat, což je něco neuvěřitelného. Teď z nich jsou milující babička a dědeček.
I Matějl se proměnil v muže a milujícího tátu. Pozorovat ty dva s Matyáškem to jsou pro mě okamžiky ryzího štěstí.
Takže teď žijeme s Matějem, Matyáškem a našimi dvěma psy v Olomouci, rekonstruujeme dům v Dolanech, kde mám nedaleko ustájeného koně. Chystám se dokončit magisterské studium. A mám konečně pocit, že žiju. Že už neodkládám život na později, protože teď nemůžu, nemám čas, nebo musím něco... a stále se učím. A je mi o tolik lépe!
Jaruško moc Ti za vše ze srdce děkuji!
S přáním všeho dobrého a hlubokou vděčností
Dana
Jména osob jsou v příběhu pozměněna z důvodu ochrany jejich soukromí.
Milá Jaruško,
už nějakou dobu se ti chystám poděkovat a podělit se s tebou o změny, které mi do života přinesly Večerní cesty a semináře na Bouzově.
Když jsem se zamyslela nad tím, kdy jsem začala jezdit na Večerní cesty,
nechtělo se mi věřit, že je to jen něco málo přes rok - loni na jaře.
Když to shrnu, za tu dobu se mi výrazně zlepšily vztahy v rodině, s partnerem,
těším se dobrému zdraví, koupili jsme náš vysněný dům, který rekonstruujeme,
a žijeme v hojnosti - finanční nejistota už nás netrápí. Největší dar je pro nás ovšem narození našeho syna Matyáška.
Je to až k nevíře, co vše se za tak krátký čas změnilo k lepšímu.
Když jsem byla malé miminko, dala mě má biologická máma k adopci.
Od dětství žiji se svými adoptivními rodiči, které jsem vždy považovala za své jediné rodiče. Osvojili si mne v jejich 36 letech, když už byli přesvědčeni, že vlastní děti mít nemohou.
Asi v mých čtyřech letech táta onemocněl a po několika operacích páteře zůstal v invalidním důchodu. Máma pracovala jako dělnice v čistírně a prádelně.
Až nyní si vybavuji některé vzpomínky z dětství, které jsem úplně zapomněla, prakticky jsem si nepamatovala téměř nic do svých deseti let, jen zprostředkovaně.
Všechny mé zážitky z dětství a důležité okamžiky, ať už to byly narozeniny, prázdniny, taneční, koncerty na flétnu, prostě všechny nevšední události, byly vždy poznamenané tím, že táta pil a byl závislý na opiátech. Období, kdy pil a bral léky se střídaly s kratšími obdobími, kdy se snažil přestat a dát dohromady... Několikrát se předávkoval léky a málem zemřel.
Asi v sedmnácti letech, jsem si potvrdila to, co už jsem delší dobu tušila, že jsem adoptovaná. Bylo to období, kdy jsem si připadala hrozně ublížená tím, že mě mí vlastní rodiče nechtěli a můj adoptivní táta mi ubližuje svým pitím a polykáním tablet a moje adoptivní máma ho nedokáže opustit a ochránit mě.
V té době jsem se také rozhodla, že už takhle žít nebudu a že pokud moje máma nedokáže tátu opustit, udělám to sama a do maturity jsem využívala každé příležitosti nebýt doma a ihned po maturitě se odstěhovala do Olomouce.
Mezitím jsem i vyhledala svou biologickou mámu, která žije s mojí nevlastní sestrou u Opavy. Zjistila jsem, že otěhotněla po krátkém vztahu s řidičem kamionu ze Slovenska, který po čtrnácti dnech chození zmizel zpátky na Slovensko. Jediné co o něm vím je, že jsem po něm vysoká a že se jmenoval Martinl. Máma Růženka si mě nenechala, protože její otec to zakázal (bylo jí v té době 26 let). Když si to rozmysleli, protože je lidé z okolí za to odsoudili a Růženka si našla nového partnera, se kterým má mou nevlastní sestru Mariku, která je o rok a půl mladší, bylo prý už pozdě.
S Růženkou jsem se setkala dvakrát, udržujeme jen zdvořilý kontakt.
Hned po maturitě jsem se odstěhovala za studiem do Olomouce. Studium jsem po jednom semestru vzdala a rozhodla se pracovat ve finančním poradenství. Koupila jsem si koně, což byl můj sen, nasekala spoustu nesmyslných dluhů a pracovala od rána do večera, abych se uživila a mohla splácet. Měla jsem práci, dvě brigády a stále jsem s penězi nevycházela. Domů za rodiči jsem jezdila co nejméně, rodiče neměli o mých dluzích ani ponětí. Několikrát jsem se pokoušela znovu dostudovat vysokou školu na různých oborech. Kouřila jsem skoro krabičku cigaret denně a prolívala se kávou, skoro nejedla.
Bylo to období několika let plných bolesti, trápení a neštěstí, neustálých neúspěšných pokusů všechno nějak zachránit a překonat. Někdy mi i docházely síly
a chtěla jsem to vzdát.
Asi po roce, co jsem byla v Olomouci, jsem se seznámila s Matějem, se kterým jsme spolu už téměř deset let a máme spolu Matyáška. Za tu dobu jsme oba urazili kus cesty. Změnili jsme několikrát práci, přestěhovali se, pořídili si dalšího psa...
Ještě loni, jsem chtěla náš vztah ukončit, jako už mnohokrát předtím. Rozhodla jsem se odcestovat na stáž do zahraničí a vytvořit si určitý odstup od našeho vztahu. Teď už vím, že jsem jen utíkala sama před sebou. Než jsem to stihla uskutečnit, otěhotněla jsem.
V těhotenství jsem absolvovala oba semináře UPB. Ťukání bylo pro mě v těhotenství velká pomoc. Teď se k němu pomalu vracím. Je to taková instantní úleva v každé situaci, kdy můj emocionální kompas hlásí nějakou poruchu.
Večerní cesty a UPB byly pro mě v těhotenství nesmírně důležité. S blížícím se narozením Matyáška jsem si uvědomovala své vlastní prožitky z raného dětství
a vše bylo velmi intenzivní. Jsem si jistá tím, že hlavně díky tvé pomoci a práci na sobě proběhl porod hladce a Maatyášek je zdravé, veselé miminko.
Když to dnes píšu, připadá mi to, kde jsem byla a kde jsem dnes jako zázrak. Dnes už jsem mnohé pochopila a hlavně to, že chci a potřebuji na sobě neustále pracovat.
Na prvních Večerních cestách jsem si mohla oči vyplakat, otevíraly se bolavé rány, léčily se vztahy s otcem, matkou, staré a nepotřebné programy...
Na vánoční večerní cestu dorazila i moje maminka a i můj táta na sobě začal trochu pracovat, což je něco neuvěřitelného. Teď z nich jsou milující babička a dědeček.
I Matějl se proměnil v muže a milujícího tátu. Pozorovat ty dva s Matyáškem to jsou pro mě okamžiky ryzího štěstí.
Takže teď žijeme s Matějem, Matyáškem a našimi dvěma psy v Olomouci, rekonstruujeme dům v Dolanech, kde mám nedaleko ustájeného koně. Chystám se dokončit magisterské studium. A mám konečně pocit, že žiju. Že už neodkládám život na později, protože teď nemůžu, nemám čas, nebo musím něco... a stále se učím. A je mi o tolik lépe!
Jaruško moc Ti za vše ze srdce děkuji!
S přáním všeho dobrého a hlubokou vděčností
Dana
Jména osob jsou v příběhu pozměněna z důvodu ochrany jejich soukromí.