"Není důležité co s námi život udělá, ale
co my uděláme se životem."

G. Uhlenbruck

Příběh čtrnáctý

11.1.2022
Příběh muže
 
Ahojte všichni,
sice nejsem žádný pisálek, ale rád bych se zde s vámi podělil o můj příběh a cestu k Jarušce.
 
Jako typický muž ve znamení kozoroha jsem si nikdy ani v jediné myšlence nepřipustil, že by se mě někdy mohlo nějak dotýkat duchovno a práce na sobě v této oblasti. Já?? Introvert, racionální, precizní, cílevědomý muž …….?  
Cesta to byla ale dlouhá a trvalo jářku 15let od zásadního životního traumatu, než jsem se ocitnul na Bouzově. Ta událost, co se stala, mi totálně obrátila život naruby a zanechala hluboké rány na srdci i duši.
Více než 10 let poté jsem pořádně nespal, byl agresivní, protivný, opakoval stále stejné vzorce a chyby. Pro nespavost jsem v roce 2017 dokonce navštívil i psychiatra a nečekaně dostal i antidepresiva. SUPER! Spánek se dostavil po týdnu užívání!! Ale po roce si tělo zvyklo a potřebovalo větší dávku oblbováku, aby se mi na pár hodin vypnul mozek.
Okolo roku 2019 jsem poznal dvě úžasné osoby, kterých si nesmírně vážím a které mi velice pomohly. Pomáhaly mi dobrými radami, masážemi, terapkami a vůbec svou přítomností v člověku dokázali navodit klid a pohodu. Taky aby ne, když k Jarušce jezdí skoro už půl století.Tam jsem částečně poznal věci mezi nebem a zemí. Ale tím, že jsem holky znal už nějaký čas mi to nepřipadlo vůbec divné, jiné, tajemné. Ba naopak. Vyptával jsem se neustále jako páťák v přírodovědě.Bylo to fantastické. Je to neviditelný svět kolem nás. Je tak BLÍZKO a přitom (pro většinu) tak dalekoTak jsem se v září 2020 osmělil a holky poprosil, jestli bych někdy nemohl s nimi na TEN BOUZOV. A dobře jsem udělal. Dne 30.9.2020 byl den D a já jsem absolvoval svou první večerní cestu. Byl to pro mě tak silný zážitek, že od té doby pravidelně navštěvuji většinu večerních cest, koučinků a různých tematických seminářů.
A co mi to všechno dalo?:
 Poznal jsem nádhernou, éterickou, milou, srdečnou a laskavou bytost (ano jsi to ty Jaruško), která mi dělá průvodce na mé nové úžasné cestě životem
Mám nové přátele
Naučil jsem se techniky, jak si dovedu pomoct, ulevit a změnit
Zbavil jsem se starých nefunkčních vzorců a toxických lidí v mém životě
Jsem svědkem zázraků, které se neustále nově okolo mě dějí (vyčistily se vztahy v rodině, nemám problém s komunikací, nejsem podrážděný, atd.)
NEBERU antidepresiva
Spím jak miminko
Děkuji osudu, že mě dovedl až sem a jsem za to moc vděčný.Děkuji Jarušce za láskyplný přístup, rady, léčení a vedení.A děkuji i vám dvěma prdelky, že mě stále snášíte.
S láskou a vděčností Péťa.


Příběh třináctý

11.1.2022
Ahoj holky,
 
po včerejšku jste mě namotivovaly sepsat svůj příběh. 
 
Budu ráda, když ho budete sdílet dál 
 
Přestože znám Jarušku už od dětství, pustilo mě to k ní až v mých 30ti letech.
Můj záměr byl vyřešit si vztah s partnerem.  
 
K Jarušce jezdím asi přes dva roky. Z toho rok a půl jsme žili s partnerem a já neustále v sobě řešila, jestli odejít a nebo zůstat. Po jedné terapii u Jarušky jsem odjížděla konečně s tím pocitem, že se možná nemusíme s partnerem rozcházet, že by to šlo vyřešit společně. A to byla chvíle, kdy mi řekl partner, že odchází :)
Mě v tu chvíli proběhly v hlavě dvě věci. A to, že konečně se to může vyřešit a že jsem konečně svobodná. Pocit byl obrovská úleva. Po odchodu partnera jsem začala na semináře a večerní setkání jezdit o to víc a to zatím trvá doteď.
 
Za tu dobu, co jezdím k Jarušce se mi hodně zlepšily vztahy s rodiči a sestrami. Dříve jsme spolu pomalu nevydrželi v místnosti a teď jsme schopni se scházet a i si to užít  Potkávám laskavé, milé a tolerantní lidi,
Cítím se uvnitř sebe krásně. To je pocit, který jsem v sobě před Jaruškou nikdy pořádně neměla. Neřešila jsem nikdy žádné závažné zdravotní problémy, existenční potíže, ale nikdy jsem se necítila dobře sama se sebou. Byl to takový ten trvalý blbý pocit. Život mi nedával smysl a nevěděla jsem, co se sebou.
 
Dnes se cítím nádherně, umím být sama se sebou a užít si to. Moc mě baví, jak se při každém koučinku objeví další téma, které mi po odbloku pomůže mít zase o kousek hezčí život a pocity. Cítit a opravdově věřit, že ve všem je vyšší záměr a vše se děje pro něco je pocit, který jsem získala až díky terapiím u Jarušky. 
 
Moc se těším na pokračování mého příběhu a jsem zvědavá, kdy, za jakých okolností a jaký partner se objeví v mém životě. 
 
Jaruško, díky tobě se mi každý den mění k lepšímu, objevila jsem díky tobě skupinu podobně laděných lidí, se kterou můžu sdílet všechna svá trápení a radosti. Moc děkuju 
 
S velkou úctou a láskou
 
Peťa Spáčilová z Bouzova 
 
 


Příběh dvanáctý

17.12.2020
JAK JSEM POZNALA JARUŠKU J
Jak jsem poznala Jarušku? No, asi jako většina z vás, kteří k ní jezdíte. Bylo mi asi 45 roků, necítila jsem se ve svém těle dobře a nepřipadala jsem si v partnerství vůbec šťastná. Unavovaly mne každodenní partnerské dohady a také mne stále více zrazovalo moje tělo. Nebyly to sice žádné vážné nemoci, ale neustále jsem měla záněty v krku, kašel, zánět močáku, zablokovaná záda a mé návštěvy gynekologie byly opravdu hodně časté. I když jsem stále hledala, proč se nemůžeme s manželem domluvit a najít společnou řeč, tak jsem stejně na nic nepřišla. Nerada něco vzdávám a vždy hledám možné řešení. Když jsem ale  začala mít problémy se srdcem, tak jsem začala konat. Po třiceti letech manželství a mnoha letech snahy jsem pochopila, že rozchod je pro mne jediným možným řešením a manželství ukončila.
    Před rozvodem jsem si prošla fází, že jsem si říkala, jestli nejsem nějaká divná, že to tak spolu máme, protože mi to můj muž často říkával. Nelíbil se mi náš partnerský život. Přečetla jsem mnoho knih o partnerských vztazích. Hledala jsem možnosti. Také jsem se začala zajímat o psychosomatiku, abych zjistila, co mi mé tělo říká. Z jógy už jsem několik let věděla, co je to afirmace a jak afirmovat, ale i když jsem si každý den říkala, že mám krásný a spokojený vztah a že jme spolu šťastni, tak se mi život nijak nezměnil. Dnes už vím, že k tomu aby vztah fungoval musí být dva se stejným záměrem a nebo musí být mezi partnery tolik lásky, aby se spolu chtěli učit, jak se dá žít v radosti. Opravdu nejde dojít k dobrému výsledku, když se snaží v partnerském životě pouze jen jeden.
   V době před rozvodem jsem ještě patřila k ženám, které si myslí, že jim „to“ dělá jejich muž. Ještě jsem nechápala, že každý jsme zodpovědný za sebe a tedy i za to, co si k nám druzí dovolí, co si necháme od nich líbit a jaký život žijeme. Pokud dospějeme v partnerství k tomu, že jsme každý jiný a tato situace nám nevyhovuje, tak máme vždycky minimálně dvě možnosti. Buď ukončit, to, co nefunguje a nebo v tom zůstat a svůj život zahodit. Já se rozhodla ŽÍT a  neživořit.
 K Jarušce jsem v té době jezdila pouze na karty a snila o krásném partnerském životě. Někde uvnitř sebe jsem věděla, že to tak určitě může být. V mé původní rodině jsem jako dítě žádný harmonický vztah rodičů nezažila a můj muž mi říkal, že je to pouze ve filmu. Má víra v to, že muž a žena spolu mohou tvořit šťastný pár, kde se nesoupeří, ale tvoří, kde se nebojuje, ale pomáhá, kde se nekřičí, ale raduje a směje byla tak silná, že i přes občasné pochybnosti jsem se k takovému vztahu „propracovala“. Nebylo to zadarmo, ale já jsem se chtěla  učit. Chtěla jsem znát souvislosti. Začala jsem si vážit sama sebe a ten můj princ si mne našel. To už ale předbíhámJ
   A jak ta moje bouzovská pohádka začala? Jednou jsem k Jarušce zavezla na karty svoji kamarádku a ta mi po nějakém čase zavolala, že Jaruška pořádá týdenní pobyt v Chorvatsku – „ZMĚŇTE SVŮJ ŽIVOT ZA 7 DNÍ“ a že bychom se mohly přihlásit. Dovolenou jsem měla už rozplánovanou. Tato informace mne ovšem nenechala klidnou a stále jsem nad tím „kouzelným týdnem“ přemýšlela. Vše jsem přehodnotila a s kamarádkou jsme do Chorvatska odjely. Tam u moře započala opravdová proměna mého života. Cítila jsem, jak se moje duše obrovsky raduje a že jsem vyšla na tu správnou cestu.  Po Chorvatsku jsem pravidelně jezdila na „Večerní cesty“ a na všechny semináře, kam jsem se jen dostala. Na semináři UPB jsem se naučila úžasnou techniku, která se dá použít na spoustu věcí. Třeba když nás něco trápí, nebo  máme v sobě lítost a nebo, když nás třeba  něco bolí. A jak Jaruška říká, nevyventilovaná emoce je nemoc, je dobré dát všechny nepříjemné emoce hned „ťukáním ven“. Žije se mi mnohem lehčeji a radostněji. Život se mi začal opravdu měnit k lepšímu a vše, co jsem si na Večerních cestách přála, tak se mi také vyplnilo. Zjistila jsem, že všechno, co se nám děje, je vlastně o nás, o tom, jak přemýšlíme, v co věříme, co říkáme…. Svůj život si opravdu TVOŘÍME MY!
   Pro TY, co „hledají“ svoji cestu, bych chtěla ještě napsat, že jsem díky tomu, co jsem na Bouzově pochopila, přispěla k tomu, že jsem poznala úžasného milujícího muže, mám krásný a spokojený vztah .Ťukáním jsem si odstranila alergii a jiné zdravotní neduhy. Řekla bych, že jsem také přispěla malinko k tomu, že se mi narodila vnučka. A také, že ji snacha  „vyléčila“  atopický ekzém tím, že začala na sobě pracovat a vidět věci jinak. Je toho opravdu hodně, co se mi v životě díky Jarušce změnilo!!!!
   Těm, kteří hledají bych chtěla říci, že nic se nestalo hned a ani samo, ale má píle si život tvořit jinak se mi opravdu vyplatilaJ  Chorvatskem se všechno dalo do pohybu a dnes mám vše tak, jak jsem si vždycky přála!!!
   Přeji všem „hledajícím dušičkám“, ať také najdou tu svoji cestuJ


Příběh jedenáctý

11.12.2020
Protože se neumím a ani nemám možnost dost dobře připojit k internetovým diskusím a seminářům, tohle mi přišlo jako moc hezká možnost.
 
Jsem padesátnice, která to měla v životě relativně jednoduché, protože, i když jsem se uvnitř vztekala, jsem uměla věci přijímat a moc o nich nepřemýšlet. Byla jsem  divné dítě. Doma jsem moc nebyla, stavělo se a tak mě hlídávala moje babička s dědou ze strany maminky cca 60 km od domova, má starší sestra zase byla s druhou babičkou v domě, který rodiče začali opravovat. Dědeček mě vychovával tím, že mě vodil do společnosti, byl bývalý ředitel pojišťovny a holčička po jeho boku musela být dokonalá, krásná, vychovaná, skvěle komunikující a s perfektně vyladěným úsměvem. A když úsměv nebyl, byla poučka, že pokud se nebudu usmívat, dostanou mě. Kdo mě má dostat, jsem netušila, nicméně se zářivým úsměvem jsem od prodavaček dostala rohlík, kousek salámu, cukrátko, takže úsměv mi rozhodně potíže nečinil.
Babička byla méně zdravá, ale byla skvělá, dostávala jsem malou tašku a denně jsem za jejího pozorného  dohledu z okna se seznamem chodila pro nákup. Musela jsem čekat, až zavolala, přeběhla jsem ulici a doletěla do obchodu, vše se doneslo, když nebyl zpátky dvacetník, dostala jsem krabičku sirek, nebo šumák. Pak stejnou cestou zpět. Když mi bylo pět, oba umřeli, ale jejich trénink mi pomohl hodně překonat. V devíti letech jsem zachraňovala svou maminku při pokusu o sebevraždu, což se povedlo, ale zůstal strach o maminku a tak posloucháte jak hodinky, jen aby byla maminka spokojená. Poslouchala jsem jak hodinky, chodila od 14 ti na brigády, aby se zlepšil rodinný rozpočet a dělala školu, kterou mi přikázali, atp. Ve škole byla docela masivní šikana, ale úsměv zakryl slzy a mohu říct, nedostali mě. Ale vždy jsem okolo sebe měla skvělé lidi, stačilo poslouchat a učit se. Když bylo zle, vždy vám něco v hlavě vyskočí. A já byla naučená volat o pomoc Boha. Ne toho z kostela, ale toho opravdového. Toho, co funguje….Stačilo zavolat….Až docela pozdě, tak kolem 30. roku věku, jsem si uvědomila, že to je ONO. Od mala umím pracovat s virgulí, ale to byla věc, co byla samozřejmá a já nic nehledala. Pak mi onemocněl syn, nerostla mu hlavička. Volala jsem o pomoc a informace přišla, léčení proběhlo a já pochopila, že není jen jedna medicína. Pak se toto opakovalo vícekrát. A v roce 2013/2014 jsem volala hodně. Dostala jsem kontakt na Jarušku. Naučila jsem se chápat, slyšet, občas i vidět, ale hlavně jsem si přiznala, že CÍTIT NENÍ ŠPATNĚ. JE TO DOBŘE!!!! Dovolila jsem si cítit. Dovolila jsem si plakat. Dovolila jsem si přestat se usmívat. Lidé okolo nechápali, ale to je normální….
Naučila jsem se výklad tarotu, cvičím se stále, protože to je na celý život, naučila jsem se ťukat. A vím, co to umí, zaťukala jsem s mojí mamkou infarkt, mozkovou příhodu, bolesti i strach v před okamžik smrti. Ťukat se dá všechno. Ale navíc, a to je to, co bych asi zdůraznila, jsem se naučila věřit. Jaruška mi svými sděleními otevřela celou škálu možností pro můj další život. Jarušky Chorvatsko je úchvatné a nejdete pak krok za krokem, ale běžíte v sedmimílových botách.
Uviděla jsem sílu žen a pochopila protestantského pastora, který říkal, že Adama si Bůh udělal  proto, aby měl někoho, kdo pojmenuje všechno to, co Bůh stvořil. Evu ale udělal proto, aby to Adamovi připomínala a na Evu sebral všechny zbytky hmoty, kterou použil na stvoření světa. Kousek chyběl a tak použil i žebro od Adama. Ale právě v ženách jsou ptáci, lvice, hadi, les, laň, proto ženy jsou svěží jako antilopy, zpívají jako slavík, bojují jako lvice. V ženách je toho mnoho, co můžete objevit a objevovat samu sebe je krásné, i když to někdy dost bolí.
Nyní, po 15 letech života rozvedené ženy v celibátu, sloužící rodičům a vychovávající 2 syny, jsem  šťastná a spokojená. Dospěla jsem sama k sobě, pochopila jednoduchost života a nyní si užívám lásku nového a milujícího partnera, komunikaci se syny, otcem, spokojenost v práci, zahradu, zvířata. A před spaním si říkám: Jsem zdravá, šťastná, spokojená, milující, milovaná, krásná, štíhlá, bohatá……
A komu za to dík? Jarušce a jejím překladatelským schopnostem z Andělštiny a Božštiny do Bouzovské řeči, kterou pochopí snad každý. Bohu, že mi ukázal cestu k této skvělé a laskavé tlumočnici a ukázal mi ŽENU, která ji doprovází, Danušku. Tam jsem se učila taky moc a moc, protože hrdost na ženství, to je Danuška.
Vždy jsou věci tak, jak mají být, a já děkuju, děkuju holkám, které potkávám na večerech, děkuju jejich energii, děkuju Bohu a andělům, že jsem měla tu čest.
 


Desátý příběh

7.12.2020
Milá Jaruško, milí čtenáři,
 
Cesta na Bouzov se mi otevřela v květnu 2018. Vůbec jsem nepřemýšlela proč, jen cítila, že chci.
Pět let od smrti mého manžela, mi odešel i syn. Bylo to pro mě, dceru i její rodinu velmi bolestivé období. Měli jsme se všichni moc rádi. 
Můj synovec Honza, který mi je vždy oporou v těžkých životních situacích, mi se svou milou ženou Janinkou nabídl změnu prostředí. Odstěhovala jsem se z mé rodné vesnice, do Moravské Třebové. Bydlela jsem v podnájmu u vzdálených příbuzných, nastoupila do práce. Vnímala jsem, že mi změna prospěla, potkávala jsem nové lidi, nové kamarády.
Po roce jsem ze zdravotních důvodů odešla z práce, zůstala doma a začaly silné deprese. Janinka s Honzou mi nabídli pomoc, přestěhovala jsem se do Jaroměřic, kde o mě s láskou a porozuměním pečovali. Janička mi pomáhala terapiemi odblokovat moje psychické stavy. Velmi nám pomohla sestra Janinky, Zdenička, která nás obě pozvala  k Jarušce na Bouzov, na Večerní cestu.
Navštěvovaly jsme každou, pro ženy i společnou Večerní cestu pro muže a ženy. Jaruško, po mé první individuální terapii u Tebe, v lednu 2019, jsi mi vysvětlila a já začala rozumět, že všechno ''je, jak má být''.
Doporučila jsi mi seminář UPB1, který jsem absolvovala a začala ťukat, ťukat a ťukat. Chodila do přírody, do lesa, proplakala hodně chvil. Děkuji a jsem vděčná, že se mi dostala možnost, každého čtvrt roku individuální terapie u Tebe. 
Začala se uzdravovat moje duše, postupně i moje tělo. Mými průvodci po celou dobu byli a jsou andělé. Můj dosavadní život, po dvou letech práce na sobě, které jsi, Jaruško dala směr, pro moje nejvyšší dobro, se měnil ke spokojenosti a rovnováze. Mám nový domov, jsem zdravá, mám práci, která mě naplňuje, důvěru v kolektivu. Potkala jsem partnera, za kterého děkuji. Jsem šťastná.
Celý život se učíme novým věcem, ani já nepřestávám v učení a práci na sobě.
Tímto mým životním příběhem bych ráda povzbudila ty, kteří  hledají klid ve svém nitru. Nikdy není pozdě začít. Jsem vděčna za Bouzov, Jarušku,  která má otevřené srdce pro všechny, kteří by chtěli změnit to, co změnit lze.
S pokorou a úctou děkuji, Jaruško Tobě i sobě, že mám sílu a víru.
 
Anička


<< <   1 2 3 ...   > >>